Tak mi začla praxe...ještě před měsícem jsem si myslela, jak to bude v pohodě, v podstatě takové prázdniny, kdy jezdím do nemocnice a nemusím nic do školy - bylo nám totiž řečeno, že během praxe byly zkoušky zákázané a tak, že budeme mít zkouškové až v druhé půli června...he he! Teorie vcelku ucházející, ale v praxi nepožitelná - kdo by, prosím vás dneska zkoušel v červnu? Takže nejen, že se nám pěkně do praxe protáhlo zápočtové období, regulérně se do něj zamíchalo zkouškové - termíny máme napsané všechny na květen. Takže v reálu člověk buďto vstává na službu od 6 ráno nebo jde z nemocnice z odpolední po desáté večer, takže uplně ideální období proto narvat do sebe všechna moudra, nemluvě o tom, že za každé hodiny, kdy odběhnu na test nebo na zkoušku si to musím nadělat. Tak mě v blízké době čeká asi nejedna dvanáctka.
Tímto si to u mě jihočeská univerzita dost pokazila, doteď to byla vcelku kompaktní fungující instituce...ale co už! Může být hůř! :-)
Jinak praxe mě baví, jsem už na čtvrtém oddělení, viděla jsem mímo na ultrazvuku, jak se drbe na hlavě, to bylo úžasný! Pak jsem taky krmila hodinu jednoho dědečka na interním oddělení a pak mi řekl, že má zuby v šuplíku :-) No, je to na dlouhé povídání, každopádně čím dál víc fandím zdravotním sestřičkám, myslím, že jsou hrdinky dnešní doby. (Nemyslím ty nakyslé, ale ty, co se přes všechen nátlak dokáží rozdat...a jsou! Fakt že jo!). No není to každý den posvícení a je to docela náročné na psychiku...pořád teď přemýšlím o lidech a o životě, jak je to všecko křehké a taky o stáří, o bezmoci...o štěstí - těším se na porodní sál.
No nic, určitě ještě napíšu nějakou "pocitovku", zkrátka moje objevy z toho všeho...
Trošku toho je poslední dobou hodně a dny letí a noci mi jsou malé..
Splnila jsem si svých pár občasných řádků, ráda bych sem psala víc, snad někdy v červnu...
a teď už dost flákání, mám před sebou další sousto:
