Milý deníčku, než porodím, chtěla jsem tu napsat pár řádek o tom, jaké to je, abych se mohla s ostatními podělit a následně na to s úsměvem vzpomínat...
Jsem ve 31. týdnu, to znamená, že moje miminko už moc neporoste. Má teď něco kolem 40 centimetrů a váží přes kilo. S mojí váhou to jde taky zdárně kupředu, každý týden skoro o půl kila. Zjistila jsem, že jsem asi předpisová maminka, moje mimi rostlo až donedávna skoro přesně podle tabulek a já přibírala stejně tak. A jakže jsem toho dosáhla?
Jedla jsem, na co jsem právě měla chuť, nejedla jsem nic, po čem by mi bylo moc špatně nebo těžko. Snažila jsem se vnímat, o co si tělo řeklo.
I teď cítím, že je všechno v pořádku. Poznávám, kdy se mimi slalstně protahuje a kdy kope a zlobí se a něco se mu nelíbí... Taky vím, kdy spí a kdy vstává a kde má patičku a kde zadek a hlavu...
Začínám cítit, jak jsme spolu krásně propojení.
Ano, mám nějaké drobné potíže, tahá mě občas břicho, když déle chodím nebo mě pobolívají záda a pálení žáhy se někdy nedá vydržet. Ale celkově je to bezva období těhotenství. A tak si ho užívám...těším se, až se uvidíme tváří v tvář, ale zároveň mi bývá tak dobře, až si přeju, aby to tak brzy neskončilo.
