Stávám se porodní bábou

Tak jsem vcelku úspěšně započala praxi v Klatovské nemocnici.

Dnes před příchodem druhé doby porodní na mě sestřička křikla: "Skoč se převlíct!" A kývla hlavou k předsálí porodního boxu. Chvíli jsem tam stála jako trubec a pak mi to došlo, hurá! V hlavě jsem si opakovala poučky z prváku: "Nejdřív boty, pak ústenku, zástěru až nakonec...". Trochu jsem čekala, že si pan doktor vezme rukavice a já budu mít jen jednu vyšetřovačku jako minule, ale on jen přátelsky houkl, jakou že to mám velikost a hodil mi balíček sterilních rukavic - porod povedu já.

Paní krásně tlačila a za chvíli se klubala ven hlavička, chránila jsem hráz a druhou rukou trochu "přibržďovala" mimi a užuž se soukala ven šešulka s vlásky, zavřená očka, nos, pusa...
Nádherný pocit, vidět jako první obličej toho malého člověka, který právě přišel na svět!
Potom ramínka, jedno po druhém a šplouch!
Všechno to vyklouzlo ven jako když pustíš z okna pytlík s vodou.
Honem odmotat pupečník z krku a když chlapeček vykřikl, byl to jeden z nejsilnějších okamžiků v životě! (silnější snad byl jen můj vlastní porod).
V tom okamžiku bylo TOLIK koncentrované radosti a štěstí. Držela jsem miminko a po odstřihnutí pupeční šňůry jsem ho lehce zvedla mezi nohy maminky. Byla to tichá chvíle a vzduch byl plný úlevy a radosti.

Jakmile se ten malý člověk narodil a já ho držela v rukou, celí jsme byli od různých tekutin. Byla to syrová chvíle svým způsobem drsná a zároveň posvátně čistá.
JÁ jsem ten člověk, který mu pomáhal v cestě na náš svět. JÁ jsem měla to štěstí.

V ten krátký moment jsme toho stihli TOLIK prožít! A já měla neodbytný pocit, že držím v rukou něco posvátného, malého boha, čistou duši.
Zní to asi zvláštně, ale přesně takový pocit to byl.

A tak na tu chvíli budu vzpomínat a dávám si dnes vnitřní slib, že na tohle nechci zapomínat. Protože každé zrození je zázrak a dar a pro každého rodiče je to jeho dítě nejkrásnější, nejsvatější, nejúžasnější, dokonalé...

A jako k takovým se k nim chci chovat.

A nikdy na to nezapomenout.

**

Takže ve zkratce

Nějak je teď mnoho práce a tak nemám moc příležitostí sem psát, takže stručně:

- Ema umí: pít brčkem, běhat, sama jíst lžičkou, chodit po schodech za ruku, lézt sama do houpacího koníka (a NA houpacího koníka), říká "bubu"(boty), "di ty"(jdi ty!) - na kočku, "op"(hop) - třeba když zvedne a hodí na zem kotě, "táta, táto, tatí", "máma, bába, čičí, bé, puťa-puťa" a umí si zpívat

- nově máme kozla a 4 kozy, jednu dojíme

- už umím dojit obouruč

- vyrobila jsem a snědla jeden kozí sýr

- povedl se mi zatím nejlepší bezový sirup, ale už je skoro vypit

- když prudce prší, teče nám do ložnice

- letos jsem byla jednou běhat a jednou plavat

- jezdíme s Emou do města na kole

- zasadila jsem si pro radost levandule a lobelky

- zrají nám jahody a bují plevel

- zkouškové mi snad za 4 dny skončí

- začínáme kosit

TEČKA!

Jak jsme neměli Velikonoce

Tak jsem si původně plánovala, jak letos konečně namaluju kraslice a budu je mít na další roky, jak si ušiju ozdůbky do květináčů, jak nabarvím vajíčka...

Místo toho jsme s Emulínem užívaly letních dnů a kutaly pořád něco na zahrádce a na dvoře a slibovaly si, že o víkendu to doženem. V sobotu jsme kus dne strávily přípravou slaného dortu pro našeho kamaráda Jiřího k svátku.

V neděli jsme potom celá rodina stavěli na stráni ohradník, aby se ovejdy mohly začít pást. Krásné dopoledne a společné chvilky na sluníčku... Emouš pak usla jako dudek a tak jsme s milým konečně dostavěli výběh pro slepice a ostříhali koze kopyta.

Já jsem jako třešničku na dortu vyhrabala a vymetla celý dvůr od slepičí zkázy. Ještě zbývá znovu to tu osít travou a bude to eňo ňuňo!

Tak to tu máme alespoň hezké a udělali jsme kus práce :-)

Jo, abych nefňukala, beránka jsem upekla, ale sežrán byl hned v pondělí...

Pěkné dny všem, konečně se to venku zaleje!

(Včera jsme s Emou zasely dva lány česneku a dva cibule.)

Jarní zahradničení (nebo zahrad-ničení?)

Tak a je to tady! Denní teploty kolem patnáctky a nejvyšší čas na výsev rajčat a jiných výborných plodin. Tak jsem vyhrabala všechna semínka z minulých let s tím, že je letos zasázím, protože každým dalším rokem šance na vyklíčení klesá. Našla jsem 6 pytlíků rajčecích semen, takže budeme mít: červené keříčkové, tyčkové, "býčí srdce", malinké bejby račouny a žluté normální a hruštičkové, pak ledový salát a dubáček (snad nejen pro slimouše!). V bylinkovém koutku mám zatím mátu, dobromysl, bazalku, pažitku, petržel a meduňku, tak už se těším na vodu ve džbánku s plovoucími bylinkami a jarní bylinkové polívky!

Tak jsem si tak při tom sázení seděla na betóně před barákem, do zad mi svítilo slunko a já opatrně odpočítávala do důlků semínka. Ruce zapatlaný hlínou a myslela jsem na to, že tohle dělaly ženy a dívky desítky, stovky let přede mnou a že je to dar mít kus země ve své péči.

Tak a teď ho jen nepromrhat.

Naše malá farmička

Občas si dělám z muže legraci a předhazuju mu výrok, který ještě tak před rokem skálopevně pronášel: "Slepice ne, to nikdy mít nebudeme!"

Máme jich deset. A k tomu kohouta.

Je to plemeno Lakenfeld a jsou moc pěkné, černo-bílé. A tak se teď každý den těšíme průměrně ze sedmi krásných drobnějších bílých vajíček.

Potom se nám zalíbili králíci. Vydali jsme se tedy, jako správní farmáři na trh a koupili si každý po jednom ušákovi (tedy muž mi ho koupil pro radost, abych byla přesná :-)). A tak máme v králíkárně jednoho Holandského černého a Vídeňského modrého.

Trhy jsou vůbec bezva a tak se mi tam zalíbili i holubi a různá jiná zvěř. Jednoho dne pak drahý dotáhl nějakou starou zaprášenou a oloupanou králíkárnu s holubníkem (která je mimochodem naprosto skvostná!) a tak jsem se začala potají už těšit na holoubky, jak malá. No a pak jsme se nesměle jeden druhému svěřili a je to jasné! Holubník taky naplníme.

No a pak mou drahou polovici zaujalo jedno plemeno ovcí, které chová málo lidí a tak je velká šance udělat si plemenný chov a pak je slušně prodávat ne na maso, ale do chovů, což chceme.

Záměrně sem nepíšu, jak se plemeno jmenuje, protože je chová jen jeden člověk v ČR a my chceme být druzí :-)

Ale jsou nádherné, heboučké, miloučké!

Juch!

No a co se týče mláďat, přibyla nám dvě jehňátka a další dvě březí ovce do toho prásknou v nejbližších dnech, tak se těším na další drobečky.