tag:blogger.com,1999:blog-47016168406777927482012-02-16T07:45:18.246+01:00..čtení pro všechny mé blízké, kteří teď bydlí trochu dál..Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.comBlogger241100tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-5660770130795687922011-12-19T23:57:00.003+01:002011-12-20T00:27:45.490+01:00Tak jsem vcelku úspěšně započala praxi v Klatovské nemocnici.<br /><br />Dnes před příchodem druhé doby porodní na mě sestřička křikla: "Skoč se převlíct!" A kývla hlavou k předsálí porodního boxu. Chvíli jsem tam stála jako trubec a pak mi to došlo, hurá! V hlavě jsem si opakovala poučky z prváku: "Nejdřív boty, pak ústenku, zástěru až nakonec...". Trochu jsem čekala, že si pan doktor vezme rukavice a já budu mít jen jednu vyšetřovačku jako minule, ale on jen přátelsky houkl, jakou že to mám velikost a hodil mi balíček sterilních rukavic - porod povedu já. <br /><br />Paní krásně tlačila a za chvíli se klubala ven hlavička, chránila jsem hráz a druhou rukou trochu "přibržďovala" mimi a užuž se soukala ven šešulka s vlásky, zavřená očka, nos, pusa... <br />Nádherný pocit, vidět jako první obličej toho malého člověka, který právě přišel na svět! <br />Potom ramínka, jedno po druhém a šplouch!<br />Všechno to vyklouzlo ven jako když pustíš z okna pytlík s vodou.<br />Honem odmotat pupečník z krku a když chlapeček vykřikl, byl to jeden z nejsilnějších okamžiků v životě! (silnější snad byl jen můj vlastní porod).<br />V tom okamžiku bylo TOLIK koncentrované radosti a štěstí. Držela jsem miminko a po odstřihnutí pupeční šňůry jsem ho lehce zvedla mezi nohy maminky. Byla to tichá chvíle a vzduch byl plný úlevy a radosti.<br /><br />Jakmile se ten malý člověk narodil a já ho držela v rukou, celí jsme byli od různých tekutin. Byla to syrová chvíle svým způsobem drsná a zároveň posvátně čistá.<br />JÁ jsem ten člověk, který mu pomáhal v cestě na náš svět. JÁ jsem měla to štěstí.<br /><br />V ten krátký moment jsme toho stihli TOLIK prožít! A já měla neodbytný pocit, že držím v rukou něco posvátného, malého boha, čistou duši.<br />Zní to asi zvláštně, ale přesně takový pocit to byl.<br /><br />A tak na tu chvíli budu vzpomínat a dávám si dnes vnitřní slib, že na tohle nechci zapomínat. Protože každé zrození je zázrak a dar a pro každého rodiče je to jeho dítě nejkrásnější, nejsvatější, nejúžasnější, dokonalé...<br /><br />A jako k takovým se k nim chci chovat. <br /><br />A nikdy na to nezapomenout.<br /><br />**<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-566077013079568792?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-16694766275680310192011-06-20T10:37:00.003+02:002011-06-20T11:05:09.695+02:00Nějak je teď mnoho práce a tak nemám moc příležitostí sem psát, takže stručně:<div><br /></div><div>- Ema umí: pít brčkem, běhat, sama jíst lžičkou, chodit po schodech za ruku, lézt sama do houpacího koníka (a NA houpacího koníka), říká "bubu"(boty), "di ty"(jdi ty!) - na kočku, "op"(hop) - třeba když zvedne a hodí na zem kotě, "táta, táto, tatí", "máma, bába, čičí, bé, puťa-puťa" a umí si zpívat</div><div><br /></div><div>- nově máme kozla a 4 kozy, jednu dojíme</div><div><br /></div><div>- už umím dojit obouruč</div><div><br /></div><div>- vyrobila jsem a snědla jeden kozí sýr</div><div><br /></div><div>- povedl se mi zatím nejlepší bezový sirup, ale už je skoro vypit</div><div><br /></div><div>- když prudce prší, teče nám do ložnice</div><div><br /></div><div>- letos jsem byla jednou běhat a jednou plavat</div><div><br /></div><div>- jezdíme s Emou do města na kole</div><div><br /></div><div>- zasadila jsem si pro radost levandule a lobelky</div><div><br /></div><div>- zrají nám jahody a bují plevel</div><div><br /></div><div>- zkouškové mi snad za 4 dny skončí</div><div><br /></div><div>- začínáme kosit</div><div><br /></div><div>TEČKA!</div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-1669476627568031019?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-55079651386408036102011-04-27T13:36:00.003+02:002011-04-27T17:23:45.373+02:00<div style="text-align: center;"><br /></div>Tak jsem si původně plánovala, jak letos konečně namaluju kraslice a budu je mít na další roky, jak si ušiju ozdůbky do květináčů, jak nabarvím vajíčka...<div style="text-align: center;"><br /></div><div>Místo toho jsme s Emulínem užívaly letních dnů a kutaly pořád něco na zahrádce a na dvoře a slibovaly si, že o víkendu to doženem. V sobotu jsme kus dne strávily přípravou slaného dortu pro našeho kamaráda Jiřího k svátku.</div><div><br /></div><div><img src="http://1.bp.blogspot.com/-uc8eXQ8Dg4c/Tbg0zCfGKsI/AAAAAAAAAMM/Ml079AY7sYY/s320/kozel%2Ba%2Bspol%2B015.jpg" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 240px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5600284188080483010" /></div><div>V neděli jsme potom celá rodina stavěli na stráni ohradník, aby se ovejdy mohly začít pást. Krásné dopoledne a společné chvilky na sluníčku... Emouš pak usla jako dudek a tak jsme s milým konečně dostavěli výběh pro slepice a ostříhali koze kopyta.</div><div>Já jsem jako třešničku na dortu vyhrabala a vymetla celý dvůr od slepičí zkázy. Ještě zbývá znovu to tu osít travou a bude to eňo ňuňo!</div><div><br /></div><div>Tak to tu máme alespoň hezké a udělali jsme kus práce :-)</div><div><br /></div><div>Jo, abych nefňukala, beránka jsem upekla, ale sežrán byl hned v pondělí...</div><div><br /></div><div>Pěkné dny všem, konečně se to venku zaleje! </div><div>(Včera jsme s Emou zasely dva lány česneku a dva cibule.) </div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-5507965138640803610?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-20343294470552682432011-03-28T18:01:00.002+02:002011-03-28T18:11:47.236+02:00Tak a je to tady! Denní teploty kolem patnáctky a nejvyšší čas na výsev rajčat a jiných výborných plodin. Tak jsem vyhrabala všechna semínka z minulých let s tím, že je letos zasázím, protože každým dalším rokem šance na vyklíčení klesá. Našla jsem 6 pytlíků rajčecích semen, takže budeme mít: červené keříčkové, tyčkové, "býčí srdce", malinké bejby račouny a žluté normální a hruštičkové, pak ledový salát a dubáček (snad nejen pro slimouše!). V bylinkovém koutku mám zatím mátu, dobromysl, bazalku, pažitku, petržel a meduňku, tak už se těším na vodu ve džbánku s plovoucími bylinkami a jarní bylinkové polívky!<div><br /></div><div>Tak jsem si tak při tom sázení seděla na betóně před barákem, do zad mi svítilo slunko a já opatrně odpočítávala do důlků semínka. Ruce zapatlaný hlínou a myslela jsem na to, že tohle dělaly ženy a dívky desítky, stovky let přede mnou a že je to dar mít kus země ve své péči. </div><div>Tak a teď ho jen nepromrhat.</div><div><br /></div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-2034329447055268243?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-55740078409765005092011-03-08T20:20:00.002+01:002011-03-08T20:37:51.687+01:00Občas si dělám z muže legraci a předhazuju mu výrok, který ještě tak před rokem skálopevně pronášel: "Slepice ne, to nikdy mít nebudeme!"<div>Máme jich deset. A k tomu kohouta.</div><div>Je to plemeno Lakenfeld a jsou moc pěkné, černo-bílé. A tak se teď každý den těšíme průměrně ze sedmi krásných drobnějších bílých vajíček.</div><div>Potom se nám zalíbili králíci. Vydali jsme se tedy, jako správní farmáři na trh a koupili si každý po jednom ušákovi (tedy muž mi ho koupil pro radost, abych byla přesná :-)). A tak máme v králíkárně jednoho Holandského černého a Vídeňského modrého. </div><div>Trhy jsou vůbec bezva a tak se mi tam zalíbili i holubi a různá jiná zvěř. Jednoho dne pak drahý dotáhl nějakou starou zaprášenou a oloupanou králíkárnu s holubníkem (která je mimochodem naprosto skvostná!) a tak jsem se začala potají už těšit na holoubky, jak malá. No a pak jsme se nesměle jeden druhému svěřili a je to jasné! Holubník taky naplníme. </div><div>No a pak mou drahou polovici zaujalo jedno plemeno ovcí, které chová málo lidí a tak je velká šance udělat si plemenný chov a pak je slušně prodávat ne na maso, ale do chovů, což chceme.</div><div>Záměrně sem nepíšu, jak se plemeno jmenuje, protože je chová jen jeden člověk v ČR a my chceme být druzí :-)</div><div>Ale jsou nádherné, heboučké, miloučké!</div><div>Juch!</div><div><br /></div><div>No a co se týče mláďat, přibyla nám dvě jehňátka a další dvě březí ovce do toho prásknou v nejbližších dnech, tak se těším na další drobečky.</div><div><br /></div><div><br /></div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-5574007840976500509?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-68053003050679845072010-09-11T22:19:00.003+02:002010-09-11T22:31:31.973+02:00Ano, je to tak! No sice ne tak doslova, ale...zamilovala jsem se do jejích stránek.<br />Jmenuje se Helen a její fotky a pečení jsou NAPROSTO dokonalé!<br />A navíc - je to pro mě první člověk, který našel odvahu k pokusům s bezlepkovým pečením a nevzdal to a dotáhl to k famóznímu výsledku - bezlepkovému listovému těstu. Zasvěcení dosvědčí, že toto se nedá vyrobit a do včerejška jsem si i já myslela, že o vlastním listovém těstě budu jen snít a že si budu muset vystačit s německým mraženým a vcelku dosti drahým.<br /><br />Navíc jsem se ponořila do spousty článků o takzvaných macarons - francouzské úúúžasné pochoutce. No a pak jsem zjistila, že tahleta paní je umí! A jak!<br /><br />Dámy a pánové,<br />otevírá se mi naprosto nová kapitola mého pekařského života!<br />(ach, kde na to jen vezmu čas...asi nebudu moc spát...)<br /><br /><a href="http://www.mytartelette.com/">Tady</a> je odkaz, posuďte sami.<br />A těšte se na zprávy o mých pokusech s těstem a taky o jeho překladu pro všechny české bezlepkáře, na němž pracuji.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-6805300305067984507?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-42303471661621137422010-04-05T13:57:00.003+02:002010-04-05T14:58:07.233+02:00Po porodu jsem se rozhodla svůj zážitek nějakým způsobem zpracovat. V první řadě proto, abych jakýmsi znovuprožitím a ucelením ten traumatizující zážitek v sobě překonala, v druhé řadě proto, že právě na vlastní zkušenost jsem čekala při čtení všech možných porodnických knih i knih, řekněme, alternativnějších.<br /><br />Byla neděle okolo 19 hodin. Nebyla jsem uplně unavená, ale tělo jako by mi říkalo, ať si odpočnu...co kdyby náhodou? Ale přece jen 12 dní před termínem? Nechala jsem ty dva hlasy v hlavě být a zkrátka se poddala intuici. Po 21 hodině jsem se vzbudila hezky odpočnutá a ve 21:30 mi praskla voda a v tu chvíli začaly kontrakce. Měla jsem radost. Takhle hezky předpisově. Pro dobrý pocit jsem si dala vanu, kde se kontrakce upravovaly a když byly pravidelné, tak po deseti minutách, vylezla jsem ven. V poklidu jsem se oblékla, shromáždili jsme všechny potřebné papíry a věci do porodnice, nechali jsme doma přes noc tchýňku a vyrazili. Cesta byla volná a klidná. Kontrakce co 6 minut, prodýchávala jsem si je, hezky do břicha jako tolikrát při cvičení jógy.<br /><br />V porodnici příjem, monitor, vzájemné sdělení přání sepsaných na papíře (příliš jich nebylo, mimo jiné přiložit miminko hned po porodu na břicho a několikrát zformulovaná žádost, aby jakýkoli zákrok byl se mnou konzultován). Všechno proběhlo hladce, ani klyzma mi nenutili, protože před odjezdem jsem to stihla odbýt doma. "Maminko, jste krásně na 3 centimetrech...". Měla jsem radost. Malý pokojík, lampička, já a muž a naše miminko posouvající se blíž ke světu. Donesli mi dokonce vodu k pití, olejík na aromaterapii. Bolesti se stupňovaly, já dýchala a měla všechno pod kontrolou, budoucí taťka odpočíval.<br /><br />Do téhle chvíle bylo všechno ideální. Jenže...<br /><br />Někdy kolem jedné v noci mě přišla zkouknout sestřička: "Je to dobrý, na pěti centimetrech".<br />Pak přišla vyšetřovat doktorka. Nevzpomínám si, že by mi řekla, co se bude dít, hmatala a pak jsem jen zahlídla branži amerických kleští a hned na to si uvědomila, co mi bylo provedeno (článek, se kterým se ztotožňuji <a href="http://normalniporod.cz/protrzeni-vaku-blan.asp">zde</a>). Pod záminkou, že porod se urychlí (o což jsem nikoho neprosila) mi naprosto zničili pozvolný průběh. V okamžení jsem se roztřásla nekontrolovatelně po celém těle, zimnice se střídala s horkostí, bolesti byly OBROVSKÉ, myslela jsem, že umřu, nemohla jsem skoro dýchat. Jediná poloha, ve které se dalo trochu žít, byla na všech čtyřech, když mi muž pevně tiskl bedra...<br />Do hodiny obrovský tlak tam dole. Věděla jsem v tu chvíli, že rodím. Volali jsme sestry, dokodrcali se na sál a během 20ti minut bylo hotovo.<br />Tlak jsem vždycky cítila velmi přesně a stihla se nadechnout a tlačit. Doktorka mě hecovala, ať tlačím vždycky těšně před nastupující kontrakcí. Tlačila jsem, když to bylo nejsilnější a ne na povel. Nikdy nezapomenu zděšení, kdy jsem zaslechla a cítila TROJÍ střihnutí a pohled, kdy mi dvě sestry, asi pod domněnkou, že špatně tlačím, lehly na břicho.<br />Muž zase celý zkoprněl, když viděl, jak doktorka RVE miminko přímo ven (žádné jedno ramínko a pak druhé). A tak miminku zlomila klíční kost.<br /><br />Štěstí, že jsem si vydupala, aby mi ji dali hned na břicho, protože potom mě hodinu šili a další hodinu mi nebyli schopni malou přiložit k prsu, ačkoli jsem je přesvědčovala o tom, že ji udržím i během šití, že se slabá necítím. (Hlavně, že se porodnice pyšní titulem "Baby Friendly" praktikující <a href="http://www.kojeni.cz/10kroku.php">Deset kroků k podpoře kojení</a> )<br /><br />Dvě hodiny beznadějného křiku a potom konečně společné minuty - já, miminko a táta.<br /><br />A konečné skóre?<br />- jeden hluboký nástřih<br />- dvě roztržení (I. a II. stupně)<br />- zlomená klíční kost<br />- nepopsatelné trauma, které nejspíš nikdy nevymizí<br />- po týdnu vypadené stehy a další dvoudenní návštěva nemocnice na přešití<br />- po dalším týdnu opět vypadené stehy (modlím se teď opravdu jako nikdy, aby se rána zase nerozjela a já nemusela s mým šestinedělňátkem zase do nemocnice mezi bacily...)<br /><br /><br />Jsem přesvědčená, že jsou místa, kde ještě existuje přirozený porod (tím myslím fyziologický porod bez zbytečných zásahů) a budu tato místa hledat pro příště. První v žebříčku je teď pro mě pražské Podolí...nebude to sice nijak brzo, ale jednou snad určitě. Tak si už teď přeju, aby to bylo tam a když ne, budu hledat dál... a moc doufám, že situace nebude tak ztracená, abych neměla jinou možnost než své několikáté dítě rodit doma.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-4230347166162113742?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-78656493856307180582010-01-28T11:25:00.003+01:002010-01-29T20:04:33.710+01:00<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/S2MxDn9yDkI/AAAAAAAAALY/oViPOkft8Tg/s1600-h/IMG_0154.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/S2MxDn9yDkI/AAAAAAAAALY/oViPOkft8Tg/s400/IMG_0154.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5432239513876434498" border="0" /></a><br /><br />Milý deníčku, než porodím, chtěla jsem tu napsat pár řádek o tom, jaké to je, abych se mohla s ostatními podělit a následně na to s úsměvem vzpomínat...<br />Jsem ve 31. týdnu, to znamená, že moje miminko už moc neporoste. Má teď něco kolem 40 centimetrů a váží přes kilo. S mojí váhou to jde taky zdárně kupředu, každý týden skoro o půl kila. Zjistila jsem, že jsem asi předpisová maminka, moje mimi rostlo až donedávna skoro přesně podle tabulek a já přibírala stejně tak. A jakže jsem toho dosáhla?<br />Jedla jsem, na co jsem právě měla chuť, nejedla jsem nic, po čem by mi bylo moc špatně nebo těžko. Snažila jsem se vnímat, o co si tělo řeklo.<br />I teď cítím, že je všechno v pořádku. Poznávám, kdy se mimi slalstně protahuje a kdy kope a zlobí se a něco se mu nelíbí... Taky vím, kdy spí a kdy vstává a kde má patičku a kde zadek a hlavu...<br />Začínám cítit, jak jsme spolu krásně propojení.<br />Ano, mám nějaké drobné potíže, tahá mě občas břicho, když déle chodím nebo mě pobolívají záda a pálení žáhy se někdy nedá vydržet. Ale celkově je to bezva období těhotenství. A tak si ho užívám...těším se, až se uvidíme tváří v tvář, ale zároveň mi bývá tak dobře, až si přeju, aby to tak brzy neskončilo.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-7865649385630718058?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-9748599719607951242009-05-24T21:12:00.004+02:002009-05-24T21:35:44.673+02:00<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/Shmd6lZuPSI/AAAAAAAAAK0/HGj8YSNC5aE/s1600-h/miminko.gif"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 198px; height: 200px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/Shmd6lZuPSI/AAAAAAAAAK0/HGj8YSNC5aE/s320/miminko.gif" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5339472463022406946" border="0" /></a><br />Tak mi začla praxe...ještě před měsícem jsem si myslela, jak to bude v pohodě, v podstatě takové prázdniny, kdy jezdím do nemocnice a nemusím nic do školy - bylo nám totiž řečeno, že během praxe byly zkoušky zákázané a tak, že budeme mít zkouškové až v druhé půli června...he he! Teorie vcelku ucházející, ale v praxi nepožitelná - kdo by, prosím vás dneska zkoušel v červnu? Takže nejen, že se nám pěkně do praxe protáhlo zápočtové období, regulérně se do něj zamíchalo zkouškové - termíny máme napsané všechny na květen. Takže v reálu člověk buďto vstává na službu od 6 ráno nebo jde z nemocnice z odpolední po desáté večer, takže uplně ideální období proto narvat do sebe všechna moudra, nemluvě o tom, že za každé hodiny, kdy odběhnu na test nebo na zkoušku si to musím nadělat. Tak mě v blízké době čeká asi nejedna dvanáctka.<br />Tímto si to u mě jihočeská univerzita dost pokazila, doteď to byla vcelku kompaktní fungující instituce...ale co už! Může být hůř! :-)<br /><br />Jinak praxe mě baví, jsem už na čtvrtém oddělení, viděla jsem mímo na ultrazvuku, jak se drbe na hlavě, to bylo úžasný! Pak jsem taky krmila hodinu jednoho dědečka na interním oddělení a pak mi řekl, že má zuby v šuplíku :-) No, je to na dlouhé povídání, každopádně čím dál víc fandím zdravotním sestřičkám, myslím, že jsou hrdinky dnešní doby. (Nemyslím ty nakyslé, ale ty, co se přes všechen nátlak dokáží rozdat...a jsou! Fakt že jo!). No není to každý den posvícení a je to docela náročné na psychiku...pořád teď přemýšlím o lidech a o životě, jak je to všecko křehké a taky o stáří, o bezmoci...o štěstí - těším se na porodní sál.<br /><br />No nic, určitě ještě napíšu nějakou "pocitovku", zkrátka moje objevy z toho všeho...<br />Trošku toho je poslední dobou hodně a dny letí a noci mi jsou malé..<br />Splnila jsem si svých pár občasných řádků, ráda bych sem psala víc, snad někdy v červnu...<br />a teď už dost flákání, mám před sebou další sousto:<br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/ShmdeV4OGmI/AAAAAAAAAKs/wcoQN0XdEDM/s1600-h/u%C4%8Den%C3%AD.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 185px;" src="http://3.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/ShmdeV4OGmI/AAAAAAAAAKs/wcoQN0XdEDM/s320/u%C4%8Den%C3%AD.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5339471977819019874" border="0" /></a><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-974859971960795124?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-19431521200756115422009-05-15T22:44:00.005+02:002009-05-15T22:52:14.807+02:00Minulý týden se u nás sešla část Šumařiny a mýchpár přátel.<br />Byla jsem poprvé na vodě!!! Sice jen na pár hodin a na raftu, ale promoknout ve studené jarní Otavě je fakt zážitek...<br />Byl to víkend plný příjemných setkání ať už se Šumaři, tak s Honzíkem a Vendou, které už jsem moc dlouho neviděla a kdyby nepřijeli, tak ještě dlouho neuvidím a taky s Vikkim a Škubánkem, kterým jsem to tu chtěla už dávno ukázat. Jo jo, Brno si začíná zvykat, že je Dvoukvítek zkrátka odstěhovaná. A Dvoukvítek JE opravdu odstěhovaná a zapouští tu kořeny... ale nebojte se moji milí, mám silné vazby k Brnu a nikdy tam nepřestanu jezdit, protožem jak by řekl Skácel, je to město, které prostě musím...a ačkoli kořeny jsou kořeny a jsem šťastná, tu a tam se najde chvilka, kdy si postýsknu a tak to taky má být.<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-1943152120075611542?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-39675260357282164722009-05-15T22:25:00.005+02:002009-05-15T22:52:49.059+02:00Velikonoce na svaté Anně proběhly v příjemné jihomoravské atmosféře. Přijeli k nám naši vedoucí z brněnského Kompasu na svou již tradiční akci "Jasoň". Mezi jednotlivými programy a hříčkami jsme měli dost prostoru na společné povídání, zasadili jsme spolu spoustu stromů a zase o kus zvelebili náš dům. Já jsem si zahrála ufec, prošla si s ostatními milá místa kolem Otavy a hlavně na chvíli se zase cítila jako na Moravě...<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/Sg3TKH7Mm5I/AAAAAAAAAKk/RhRQ5XrUFnc/s1600-h/DSC_6121.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/Sg3TKH7Mm5I/AAAAAAAAAKk/RhRQ5XrUFnc/s320/DSC_6121.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5336153304383396754" border="0" /></a><br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/Sg3TJ5rDSHI/AAAAAAAAAKU/hLjeGOX1xw4/s1600-h/DSC_6007.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 213px; height: 320px;" src="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/Sg3TJ5rDSHI/AAAAAAAAAKU/hLjeGOX1xw4/s320/DSC_6007.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5336153300557580402" border="0" /></a>foto by Jíra<br /></div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-3967526035728216472?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-75683024660404305462009-03-19T18:28:00.003+01:002009-03-19T18:43:33.340+01:00<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/ScKDoVzMfhI/AAAAAAAAAJ8/sbRuDHPFa5w/s1600-h/bud%C4%9Bjice.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 212px;" src="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/ScKDoVzMfhI/AAAAAAAAAJ8/sbRuDHPFa5w/s320/bud%C4%9Bjice.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5314955239320485394" border="0" /></a><br /><br />Jedu si takhle jednou večer ze školy a v tom můj zrak ulpí na mladé dívčině s červenýma botama.<br />Tak koukám, přemýšlím, přemýšlím a koukám...<br />Co to je za tvář, znám ji, ano, ano, je to vážně ONA?!<br /><br />A bylo to tak. Trochu jsem se usmála a ona mě taky poznala.<br />Byla to Šuměnka, o které jsem si myslela, že je pražská a prdlajs!<br />No jo, viděly jsme se párkrát, tak není divu, že se to ke mě nedostalo (moje vyzvědačské schopnosti taky nejsou nijak valné!). Že prý je už pět let budějovická.<br /><br />Tak jsme prohodily pár vět a já jela domů najednou úplně nabitá.<br />Před očima mi běhaly obrázky z předloňského ObRoku:<br />koblihy - Ahilbok - louka - výjezdní rada - Veve, Kimík, Šamík, Lupen, Jiží, Áša - INSPIRO - brokolice - pomeranč...!<br /><br />A spousta energie a pocity uspokojení z dobře provedené práce...<br />Jedna velká životní zkušenost.<br /><br />A v ní opravdu skvělí lidé, na které stačí pár minut se dívat a hned je mi teploučko v břiše.<br /><br />A hlavně potom to vědomí, že nejsem v Budějicích sama = odřízlá od všech lidí z dřívějška!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-7568302466040430546?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-21106030980649818912009-01-22T13:44:00.007+01:002010-04-05T15:14:34.707+02:00<div style="text-align: center;"><br /><br />!!! moc dobře !!!<br /></div><br />* Stále se to láme k lepšímu!<br /><br />* Máme od Vánoc v rodině nového člena - Marušku. Je to moje nové auto a jezdí po všech důležitostech společně s Bertou :)<br /><br />* Tom má práci a mě se rýsuje brigáda.<br /><br />* Mám za sebou nejhorší zkoušku!<br /><br />* Na víkend jedu do Brníčka!<br /><br /><div style="text-align: center;">!!! hurááá !!!<br /></div><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SXhsQGZ7UDI/AAAAAAAAAJE/QKLMVCG60bA/s1600-h/IMG_0866.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SXhsQGZ7UDI/AAAAAAAAAJE/QKLMVCG60bA/s200/IMG_0866.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5294100385827082290" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SXh4WN6sh7I/AAAAAAAAAJc/Vzf9Qzzn7LQ/s1600-h/IMG_0827.JPG"></a><div style="text-align: right;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SXh0gjhnOvI/AAAAAAAAAJM/EvL5pbhCwvU/s1600-h/IMG_0860.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="http://4.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SXh0gjhnOvI/AAAAAAAAAJM/EvL5pbhCwvU/s200/IMG_0860.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5294109464614877938" border="0" /></a></div> <div style="text-align: justify;"> </div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-2110603098064981891?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-15204105502197213232009-01-04T13:50:00.010+01:002009-01-22T15:13:24.084+01:00<div style="text-align: center;"><br /><br />Při novoroční procházce jsem na zamrzlém rybníce potkala spoustu kočičích tlapek<br />a to mě vedlo k zamyšlení:<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SWDgyNBC8HI/AAAAAAAAAI8/Xu0JikX2yiM/s1600-h/IMG_0711.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 390px; height: 520px;" src="http://1.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SWDgyNBC8HI/AAAAAAAAAI8/Xu0JikX2yiM/s400/IMG_0711.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5287473115625091186" border="0" /></a>kočka má prý <span style="font-weight: bold;">devět </span>životů.<br />A začíná rok dva tisíce <span style="font-weight: bold;">devět</span>.<br /><br />Bylo by to velmi pohodlné skočit si třeba z mostu s vědomím, že se tam dole oklepu a budu moct začít znova. Všechny svoje chyby napravit, nechybovat a celé to zkrátka udělat jinak. A v záloze mít dalších osm pokusů pro případ, že by se to zase nepovedlo.<br /><br />Tak jsem si řekla, že si poprvé dám jedno jediné předsevzetí:<br />že se budu snažit žít tak jako bych se právě oklepala pod tím mostem.<br /><br />Do nového roku přeju vám všem, ať se daří plnit vaše novoroční předsevzetí<br />a pokud žádná nemáte, ať se vám dobře daří i bez nich ;-)</div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-1520410550219721323?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-73675978937986829632008-12-19T22:48:00.003+01:002009-01-22T23:36:02.625+01:00<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SUwXSdndeHI/AAAAAAAAAIc/EsCJOrmMfHg/s1600-h/IMG_0558.JPG"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 200px; height: 150px;" src="http://1.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SUwXSdndeHI/AAAAAAAAAIc/EsCJOrmMfHg/s200/IMG_0558.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5281622068953970802" border="0" /></a><br /><br /><br /><br />Obrat k lepšímu!<br /><br /><br /><br /><br />Problémy s bydlením se posunuly.<br />Máme spolubydlícího.<br />Měli jsme krásný Štědrý večer.<br /><br />Máme o velkou starost míň a o spoustu malých všedních víc...<br /><br />Suma sumárum: daří se nám.<br />Brzy se snad rozepíšu :)<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-7367597893798682963?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-44733601098055555972008-11-23T11:44:00.005+01:002009-01-22T15:14:32.493+01:00Jo, zase se vracím k mému oblíbenému <a href="http://www.youtube.com/watch?v=pAH4klqLTXg">kreslenému filmečku</a>.<br />Vystihuje totiž uplně přesně svět kolem mě (a ve mě?)...<br /><br />Žiju, jak jsem vždycky chtěla, ale při tom všem mám pocit, že nikoho nezajímá, jak se mám.<br />(Možná je to všechno tím, že se neozývám, ale já se ozývala, ozývala a když jsem přestala, nikdo se mi zpátky neozval...to se potom těžko vyhání z hlavy)<br /><br />Máme tu docela severské počasí.<br />Venku mrzne, v oknech nám permanentně hučí meluzína, denně běháme s košíky dřeva ven na mráz a po schodech nahoru nebo řežeme, sekáme...sekáme, řežeme.<br />Jsme permanentně nemocní.<br /><br />A to všechno jen proto, že makléři a bankovní úředníci nejsou schopní věnovat nám pár minut času a tu zatrápenou hypotéku dotáhnout do konce, abychom mohli mít topení. Místo toho si ti parchanti hřejou zadky doma za svoje padesátiticícové platy a vůbec je nezajímá, že se tu někdo trápí, počítá každou korunu, šetří kde se dá, denně se dře a při tom všem má strach, aby to všcko nějak vyšlo...<br /><br />Však ono se jim to někde vrátí.<br /><br />Uf, to se mi ulevilo!!!<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-4473360109805555597?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-38706281954405305442008-09-15T20:14:00.004+02:002008-09-15T20:25:57.062+02:00Minulý týden od úterý do pátku nás poctily svou návštěvou Evička a Zuzka. Nejen, že nám upekly skvělou buchtu, pomohly hrabat trávu, nakládat cihly a nechaly vyhrát Toma v Bangu...ale při tom všem ještě stihly navštívit náš nejmilejší Kašperk, vymazlit nám papoušky, popít kávu se sousedem Pepíkem a ze všeho udělat kupu krásných fotek (viz <a href="http://picasaweb.google.com/Zuzka.hej/2KVTINYHORAOVICE#">Zuzčina galerie</a>).<br /><br />Díky moc za milé chvíle, holky!<br /><br />A pro vás ostatní: přijeďte, práce je tu dost! ;-)<br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SM6oSlG59PI/AAAAAAAAAH0/LlTF4KomSWQ/s1600-h/P1110273.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="http://4.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SM6oSlG59PI/AAAAAAAAAH0/LlTF4KomSWQ/s200/P1110273.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5246315653085394162" border="0" /></a><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-3870628195440530544?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-75026426256883114382008-09-10T09:54:00.004+02:002008-09-10T11:33:03.250+02:00Den co den se touláme<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SMd_YkxfxRI/AAAAAAAAAHE/urVIRI_ff3Q/s1600-h/0+016.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SMd_YkxfxRI/AAAAAAAAAHE/urVIRI_ff3Q/s400/0+016.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5244300351261099282" border="0" /></a><br /><div style="text-align: center;">a není toho málo<br /></div><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SMd_YwOy0sI/AAAAAAAAAHM/GlDwC3hn6rA/s1600-h/0+007.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SMd_YwOy0sI/AAAAAAAAAHM/GlDwC3hn6rA/s400/0+007.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5244300354336772802" border="0" /></a><br /><div style="text-align: right;">posledně jsme našli schody do nebe!</div><br /><br /><div style="text-align: right;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SMd_ZKawXWI/AAAAAAAAAHU/ocXS3kmy-yg/s1600-h/0+010.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SMd_ZKawXWI/AAAAAAAAAHU/ocXS3kmy-yg/s400/0+010.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5244300361366265186" border="0" /></a><br /></div><br /><div style="text-align: right;"><br /><br /></div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-7502642625688311438?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-33267538277247713392008-09-10T09:30:00.003+02:002008-09-10T09:53:01.568+02:00<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SMd8sausUFI/AAAAAAAAAG8/kRBbYxmF9UI/s1600-h/0+005.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SMd8sausUFI/AAAAAAAAAG8/kRBbYxmF9UI/s400/0+005.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5244297393627484242" border="0" /></a><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-3326753827724771339?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-41934668016759577932008-08-31T17:03:00.005+02:002008-08-31T17:16:17.654+02:00<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SLq1L5r4JEI/AAAAAAAAAG0/m7mdcLDD_ow/s1600-h/rozrazil+na+slovensku.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="http://4.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SLq1L5r4JEI/AAAAAAAAAG0/m7mdcLDD_ow/s400/rozrazil+na+slovensku.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5240700332467037250" border="0" /></a><br /><div style="text-align: center;"><a href="http://clkrozrazil.skauting.cz/">Rozrazil</a> je za námi!<br />(a že byl!...)<br /><br /></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SLqzjoxO5LI/AAAAAAAAAGs/orbwXRT7AEU/s1600-h/rozrazil+na+slovensku.JPG"><br /></a><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-4193466801675957793?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-48126859355059119892008-08-18T16:12:00.004+02:002008-08-31T17:18:26.573+02:00Na konci července jsme se začali stěhovat do nového domu. Následoval sled dramatických událostí a velkých rozhodnutí. První den při stěhování nás vykradli. Přišli jsme o křovinořez, Tomovo kolo a telefon.<br /><span style="font-weight: bold;">Paranoia<br /></span>Po zděšení před vypáčenými dveřmi jsme se rozběhli za papoušky. Nic se jim nestalo, nikdo je nechtěl ukrást. Zbyl nám ale v domě nepříjemný pocit špinavosti. Při představě, že nám někdo šahal na věci, na papoušky...někdo cizí, někdo špinavý (ne zvenku).<br />Mnohem víc nepíjemná je ale noční paranoia, která stále ještě trvá - vzbouzení se při neznámých zvucích, napínání uší ve tmě.<br /><span style="font-weight: bold;">Štěně</span><br />Pár dní na to jsme se rozhodli zajet do Brna pro mého Nika, aby doma štěkal, kdyby náhodou někoho zase zajímalo, kdo to tam bydlí a jaké tam má milé věci. Chtěli jsme ale co nejdříve k Nikovi někoho "ostřejšího". Cestou na Šumavu jsme se tedy zastavili na jedné samotě u paní, která si dala inzerát, že prodává německé ovčáky. Opravdu vážně jsme si slíbili, že se na ty pejsky JENOM podíváme a URČITĚ si ho nebudeme kupovat. Byla to velmi sympatická usedlost - paní měla pána a s tím pánem sedm dětí, 100 hektarů, 100 krav a 3 krásné černé chlupaté ušaté slečinky. Neuplynula ani hodina po návštěvě oné paní a seděli jsme v autě čtyři.<br />Už je naše.<br />Ren je den ode dne větší a rychlejší.<br />A je krásná!<br /><br /><span style="font-weight: bold;"></span><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-4812685935505911989?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-11881893657459571972008-07-28T00:19:00.007+02:002008-08-31T17:09:06.932+02:00<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SIz4oi98q-I/AAAAAAAAAGM/rTUHm_e3bUA/s1600-h/Cookie.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="http://1.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SIz4oi98q-I/AAAAAAAAAGM/rTUHm_e3bUA/s200/Cookie.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5227826642935393250" border="0" /></a><br />Recept bych ráda nabídla všem, co si o něj kdy řekli, i těm, kteří chtějí něco dobrého vytvořit. Poslední dobou pronikám do tajů bezlepkové kuchyně, tak doufám, že se tady bude objevovat více a více receptů, které určitě všechny bezlepkáče potěší a zpestří jejich jídelníčky. Tento recept se mi podařilo udělat i z bezlepkové mouky - Jizerka byla skvělá, z unimixové mouky se roztékají...Tož tady to konečně je:<br /><br /><span style="font-style: normal;"><span style="">v misce smícháme:<br /><br /></span></span> 250 g změklého másla (nebo Perly, Hery a pod.)<br />250 g cukru moučka<br />2 vejce<br /><br />přidáme:<br /><br />150 g polohrubé mouky<br />1 prášek do pečiva<br />150g hladké mouky<br />250 g kokosu<br />250 g rozinek<br /><br />Na plechy položíme pečící papír a kávovou lžičkou děláme z těsta malé hromádky - zhruba 20 kusů na plech. Celkově by z jedné várky mělo vyjít asi 100 sušenek. Necháváme větší mezery, protože sušenky se roztečou. Pečeme ve středně vyhřáté troubě (150- 170°C) zhruba 30 minut, spíše sušíme.<br /><br /><b>Obměny:</b> kokos je možno nahradit mletými vlašskými ořechy, rozinky můžeme zaměnit za sušené ovoce, nakrájené na malé kousky (např. ananas, meruňky, švestky, papája...). Já nejradši dávám místo rozinek kousky čokolády. Dietnější verze jsou potom namleté ovesné vločky místo kokosu a k nim třeba sušené meruňky..<br /><br />Nechte si chutnat..<br /><div style="text-align: right;"><br />Ať se vám to podaří!!</div><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-1188189365745957197?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-11673507379100150092008-07-21T12:15:00.007+02:002008-07-28T00:19:07.386+02:00<div style="text-align: center;">Dorotce přibyl parťák a budoucí partner (snad). Roste jako z vody, je už stejně velký a stále víc baculatý..už umí přiletět na zavolání a dává pusinky<br /></div><br /><div style="text-align: right;"><div style="text-align: center;">..seznamte se..<br /></div><br /><br /><div style="text-align: center;">to je Kvík!<br /></div></div><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SIRiIX7StwI/AAAAAAAAAFo/TX7jxftFPF0/s1600-h/Kvik_11_05_08.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="http://2.bp.blogspot.com/_CAlynmqYzeU/SIRiIX7StwI/AAAAAAAAAFo/TX7jxftFPF0/s400/Kvik_11_05_08.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5225409363657799426" border="0" /></a><div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-1167350737910015009?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4701616840677792748.post-13469024744912836072007-10-19T13:00:00.003+02:002008-07-28T00:19:30.150+02:00Po mnoha úvahách:<span style="text-decoration: underline;"></span> pokračování bude...<div class="blogger-post-footer"><img width='1' height='1' src='https://blogger.googleusercontent.com/tracker/4701616840677792748-1346902474491283607?l=dvoukvitek.blogspot.com' alt='' /></div>Dvoukvítekhttp://www.blogger.com/profile/05349815567244765912noreply@blogger.com4