pátek 19. prosince 2008
Obrat
Obrat k lepšímu!
Problémy s bydlením se posunuly.
Máme spolubydlícího.
Měli jsme krásný Štědrý večer.
Máme o velkou starost míň a o spoustu malých všedních víc...
Suma sumárum: daří se nám.
Brzy se snad rozepíšu :)
neděle 23. listopadu 2008
Angst - strach
Jo, zase se vracím k mému oblíbenému kreslenému filmečku.
Vystihuje totiž uplně přesně svět kolem mě (a ve mě?)...
Žiju, jak jsem vždycky chtěla, ale při tom všem mám pocit, že nikoho nezajímá, jak se mám.
(Možná je to všechno tím, že se neozývám, ale já se ozývala, ozývala a když jsem přestala, nikdo se mi zpátky neozval...to se potom těžko vyhání z hlavy)
Máme tu docela severské počasí.
Venku mrzne, v oknech nám permanentně hučí meluzína, denně běháme s košíky dřeva ven na mráz a po schodech nahoru nebo řežeme, sekáme...sekáme, řežeme.
Jsme permanentně nemocní.
A to všechno jen proto, že makléři a bankovní úředníci nejsou schopní věnovat nám pár minut času a tu zatrápenou hypotéku dotáhnout do konce, abychom mohli mít topení. Místo toho si ti parchanti hřejou zadky doma za svoje padesátiticícové platy a vůbec je nezajímá, že se tu někdo trápí, počítá každou korunu, šetří kde se dá, denně se dře a při tom všem má strach, aby to všcko nějak vyšlo...
Však ono se jim to někde vrátí.
Uf, to se mi ulevilo!!!
Vystihuje totiž uplně přesně svět kolem mě (a ve mě?)...
Žiju, jak jsem vždycky chtěla, ale při tom všem mám pocit, že nikoho nezajímá, jak se mám.
(Možná je to všechno tím, že se neozývám, ale já se ozývala, ozývala a když jsem přestala, nikdo se mi zpátky neozval...to se potom těžko vyhání z hlavy)
Máme tu docela severské počasí.
Venku mrzne, v oknech nám permanentně hučí meluzína, denně běháme s košíky dřeva ven na mráz a po schodech nahoru nebo řežeme, sekáme...sekáme, řežeme.
Jsme permanentně nemocní.
A to všechno jen proto, že makléři a bankovní úředníci nejsou schopní věnovat nám pár minut času a tu zatrápenou hypotéku dotáhnout do konce, abychom mohli mít topení. Místo toho si ti parchanti hřejou zadky doma za svoje padesátiticícové platy a vůbec je nezajímá, že se tu někdo trápí, počítá každou korunu, šetří kde se dá, denně se dře a při tom všem má strach, aby to všcko nějak vyšlo...
Však ono se jim to někde vrátí.
Uf, to se mi ulevilo!!!
pondělí 15. září 2008
Eva Evža a zrzka Zuzka
Minulý týden od úterý do pátku nás poctily svou návštěvou Evička a Zuzka. Nejen, že nám upekly skvělou buchtu, pomohly hrabat trávu, nakládat cihly a nechaly vyhrát Toma v Bangu...ale při tom všem ještě stihly navštívit náš nejmilejší Kašperk, vymazlit nám papoušky, popít kávu se sousedem Pepíkem a ze všeho udělat kupu krásných fotek (viz Zuzčina galerie).
Díky moc za milé chvíle, holky!
A pro vás ostatní: přijeďte, práce je tu dost! ;-)
Díky moc za milé chvíle, holky!
A pro vás ostatní: přijeďte, práce je tu dost! ;-)
středa 10. září 2008
neděle 31. srpna 2008
pondělí 18. srpna 2008
Jsme přestěhovaní a je nás šest!
Na konci července jsme se začali stěhovat do nového domu. Následoval sled dramatických událostí a velkých rozhodnutí. První den při stěhování nás vykradli. Přišli jsme o křovinořez, Tomovo kolo a telefon.
Paranoia
Po zděšení před vypáčenými dveřmi jsme se rozběhli za papoušky. Nic se jim nestalo, nikdo je nechtěl ukrást. Zbyl nám ale v domě nepříjemný pocit špinavosti. Při představě, že nám někdo šahal na věci, na papoušky...někdo cizí, někdo špinavý (ne zvenku).
Mnohem víc nepíjemná je ale noční paranoia, která stále ještě trvá - vzbouzení se při neznámých zvucích, napínání uší ve tmě.
Štěně
Pár dní na to jsme se rozhodli zajet do Brna pro mého Nika, aby doma štěkal, kdyby náhodou někoho zase zajímalo, kdo to tam bydlí a jaké tam má milé věci. Chtěli jsme ale co nejdříve k Nikovi někoho "ostřejšího". Cestou na Šumavu jsme se tedy zastavili na jedné samotě u paní, která si dala inzerát, že prodává německé ovčáky. Opravdu vážně jsme si slíbili, že se na ty pejsky JENOM podíváme a URČITĚ si ho nebudeme kupovat. Byla to velmi sympatická usedlost - paní měla pána a s tím pánem sedm dětí, 100 hektarů, 100 krav a 3 krásné černé chlupaté ušaté slečinky. Neuplynula ani hodina po návštěvě oné paní a seděli jsme v autě čtyři.
Už je naše.
Ren je den ode dne větší a rychlejší.
A je krásná!
Paranoia
Po zděšení před vypáčenými dveřmi jsme se rozběhli za papoušky. Nic se jim nestalo, nikdo je nechtěl ukrást. Zbyl nám ale v domě nepříjemný pocit špinavosti. Při představě, že nám někdo šahal na věci, na papoušky...někdo cizí, někdo špinavý (ne zvenku).
Mnohem víc nepíjemná je ale noční paranoia, která stále ještě trvá - vzbouzení se při neznámých zvucích, napínání uší ve tmě.
Štěně
Pár dní na to jsme se rozhodli zajet do Brna pro mého Nika, aby doma štěkal, kdyby náhodou někoho zase zajímalo, kdo to tam bydlí a jaké tam má milé věci. Chtěli jsme ale co nejdříve k Nikovi někoho "ostřejšího". Cestou na Šumavu jsme se tedy zastavili na jedné samotě u paní, která si dala inzerát, že prodává německé ovčáky. Opravdu vážně jsme si slíbili, že se na ty pejsky JENOM podíváme a URČITĚ si ho nebudeme kupovat. Byla to velmi sympatická usedlost - paní měla pána a s tím pánem sedm dětí, 100 hektarů, 100 krav a 3 krásné černé chlupaté ušaté slečinky. Neuplynula ani hodina po návštěvě oné paní a seděli jsme v autě čtyři.
Už je naše.
Ren je den ode dne větší a rychlejší.
A je krásná!
pondělí 28. července 2008
sušenky mojí maminky
Recept bych ráda nabídla všem, co si o něj kdy řekli, i těm, kteří chtějí něco dobrého vytvořit. Poslední dobou pronikám do tajů bezlepkové kuchyně, tak doufám, že se tady bude objevovat více a více receptů, které určitě všechny bezlepkáče potěší a zpestří jejich jídelníčky. Tento recept se mi podařilo udělat i z bezlepkové mouky - Jizerka byla skvělá, z unimixové mouky se roztékají...Tož tady to konečně je:
v misce smícháme:
250 g změklého másla (nebo Perly, Hery a pod.)
250 g cukru moučka
2 vejce
přidáme:
150 g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
150g hladké mouky
250 g kokosu
250 g rozinek
Na plechy položíme pečící papír a kávovou lžičkou děláme z těsta malé hromádky - zhruba 20 kusů na plech. Celkově by z jedné várky mělo vyjít asi 100 sušenek. Necháváme větší mezery, protože sušenky se roztečou. Pečeme ve středně vyhřáté troubě (150- 170°C) zhruba 30 minut, spíše sušíme.
Obměny: kokos je možno nahradit mletými vlašskými ořechy, rozinky můžeme zaměnit za sušené ovoce, nakrájené na malé kousky (např. ananas, meruňky, švestky, papája...). Já nejradši dávám místo rozinek kousky čokolády. Dietnější verze jsou potom namleté ovesné vločky místo kokosu a k nim třeba sušené meruňky..
Nechte si chutnat..
Ať se vám to podaří!!
pondělí 21. července 2008
nový člen rodiny
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)