Jo, zase se vracím k mému oblíbenému kreslenému filmečku.
Vystihuje totiž uplně přesně svět kolem mě (a ve mě?)...
Žiju, jak jsem vždycky chtěla, ale při tom všem mám pocit, že nikoho nezajímá, jak se mám.
(Možná je to všechno tím, že se neozývám, ale já se ozývala, ozývala a když jsem přestala, nikdo se mi zpátky neozval...to se potom těžko vyhání z hlavy)
Máme tu docela severské počasí.
Venku mrzne, v oknech nám permanentně hučí meluzína, denně běháme s košíky dřeva ven na mráz a po schodech nahoru nebo řežeme, sekáme...sekáme, řežeme.
Jsme permanentně nemocní.
A to všechno jen proto, že makléři a bankovní úředníci nejsou schopní věnovat nám pár minut času a tu zatrápenou hypotéku dotáhnout do konce, abychom mohli mít topení. Místo toho si ti parchanti hřejou zadky doma za svoje padesátiticícové platy a vůbec je nezajímá, že se tu někdo trápí, počítá každou korunu, šetří kde se dá, denně se dře a při tom všem má strach, aby to všcko nějak vyšlo...
Však ono se jim to někde vrátí.
Uf, to se mi ulevilo!!!
6 komentářů:
Ju, zimu na ně! :)
Ahoj Dvoukvítku,
po přečtení tvého příspěvku mě zamrazilo. Takhle končí sny? Takhle příběhy na tomhle světě dopadají? Já do této chvíle žil s vizí, že si žiješ šťastný a spokojený život... a pokud budeš pořád nemocná, tak to přeci nepůjde takhle dál. Ať už ti úředníci udělali cokoli, mají pro to důvody, které jsou mnohdy špatně pochopitelné. Bojím se o Tebe, ač jsem daleko. Víš, žil jsem teď tři měsíce u Berounky na krásném místě kvůli práci v Praze, ale Brno mi začalo chybět. Lidé, středisko, přátelé... a hlavně místo, kde můžu tvořit. Tak přijeď, jestli chceš. Jsi tady opět vítána. Sny počkají, zdraví ne. Pa, Sodžisan
Ahoj Sodži :) Já nejsem nemocná, jen jsem si potřebovala ulevit - jak potvrzuje poslední věta tohoto článku.
Myslím tím, že býváme často nachlazení, ale to je v tomhle klimatu celkem normální..
Daří se nám už líp.
K Berounce nemám jak a kdy přijet, mám tu kupu práce (tvořivé i méně:).
Sny rozhodně nekončí. Nekončí ani nemocemi. Jen žití snů není vždycky procházka růžovým sadem a spoustu věcí dostavám za odměnu - za to, že si je vybojuju.
Přeju Ti, ať se tolik nestýská a pokud ano, ať si najdeš čas na cesty domů. Zkrátka, ať se Ti daří Sodži.
Nazdárek Kašpárek!
:)
Tak to jo, pokud se se mnou loučí kašpárek... tak to mám radost. Cesta není vždy posetá květinami.
Zrovna jdu s vlčatama hrát scénku o ježibabě, jak se proměnila v princeznu a pak zase zpět. Kašpárka tam máme taky! V Brně budu mít výstavu někdy v únoru, takže bych tě chtěl pozvat alespoň na ni, když už Berounku nezvládnem.
Pa
Hoj Hoj Hoj, Stastne a vesele Vanoce Dvoukvitku :). Thoran
Hoj hoj chlape!
Někdy určitě přijeď!
Okomentovat