Naše malá farmička

Občas si dělám z muže legraci a předhazuju mu výrok, který ještě tak před rokem skálopevně pronášel: "Slepice ne, to nikdy mít nebudeme!"

Máme jich deset. A k tomu kohouta.

Je to plemeno Lakenfeld a jsou moc pěkné, černo-bílé. A tak se teď každý den těšíme průměrně ze sedmi krásných drobnějších bílých vajíček.

Potom se nám zalíbili králíci. Vydali jsme se tedy, jako správní farmáři na trh a koupili si každý po jednom ušákovi (tedy muž mi ho koupil pro radost, abych byla přesná :-)). A tak máme v králíkárně jednoho Holandského černého a Vídeňského modrého.

Trhy jsou vůbec bezva a tak se mi tam zalíbili i holubi a různá jiná zvěř. Jednoho dne pak drahý dotáhl nějakou starou zaprášenou a oloupanou králíkárnu s holubníkem (která je mimochodem naprosto skvostná!) a tak jsem se začala potají už těšit na holoubky, jak malá. No a pak jsme se nesměle jeden druhému svěřili a je to jasné! Holubník taky naplníme.

No a pak mou drahou polovici zaujalo jedno plemeno ovcí, které chová málo lidí a tak je velká šance udělat si plemenný chov a pak je slušně prodávat ne na maso, ale do chovů, což chceme.

Záměrně sem nepíšu, jak se plemeno jmenuje, protože je chová jen jeden člověk v ČR a my chceme být druzí :-)

Ale jsou nádherné, heboučké, miloučké!

Juch!

No a co se týče mláďat, přibyla nám dvě jehňátka a další dvě březí ovce do toho prásknou v nejbližších dnech, tak se těším na další drobečky.