pondělí 19. prosince 2011

Stávám se porodní bábou

Tak jsem vcelku úspěšně započala praxi v Klatovské nemocnici.

Dnes před příchodem druhé doby porodní na mě sestřička křikla: "Skoč se převlíct!" A kývla hlavou k předsálí porodního boxu. Chvíli jsem tam stála jako trubec a pak mi to došlo, hurá! V hlavě jsem si opakovala poučky z prváku: "Nejdřív boty, pak ústenku, zástěru až nakonec...". Trochu jsem čekala, že si pan doktor vezme rukavice a já budu mít jen jednu vyšetřovačku jako minule, ale on jen přátelsky houkl, jakou že to mám velikost a hodil mi balíček sterilních rukavic - porod povedu já.

Paní krásně tlačila a za chvíli se klubala ven hlavička, chránila jsem hráz a druhou rukou trochu "přibržďovala" mimi a užuž se soukala ven šešulka s vlásky, zavřená očka, nos, pusa...
Nádherný pocit, vidět jako první obličej toho malého člověka, který právě přišel na svět!
Potom ramínka, jedno po druhém a šplouch!
Všechno to vyklouzlo ven jako když pustíš z okna pytlík s vodou.
Honem odmotat pupečník z krku a když chlapeček vykřikl, byl to jeden z nejsilnějších okamžiků v životě! (silnější snad byl jen můj vlastní porod).
V tom okamžiku bylo TOLIK koncentrované radosti a štěstí. Držela jsem miminko a po odstřihnutí pupeční šňůry jsem ho lehce zvedla mezi nohy maminky. Byla to tichá chvíle a vzduch byl plný úlevy a radosti.

Jakmile se ten malý člověk narodil a já ho držela v rukou, celí jsme byli od různých tekutin. Byla to syrová chvíle svým způsobem drsná a zároveň posvátně čistá.
JÁ jsem ten člověk, který mu pomáhal v cestě na náš svět. JÁ jsem měla to štěstí.

V ten krátký moment jsme toho stihli TOLIK prožít! A já měla neodbytný pocit, že držím v rukou něco posvátného, malého boha, čistou duši.
Zní to asi zvláštně, ale přesně takový pocit to byl.

A tak na tu chvíli budu vzpomínat a dávám si dnes vnitřní slib, že na tohle nechci zapomínat. Protože každé zrození je zázrak a dar a pro každého rodiče je to jeho dítě nejkrásnější, nejsvatější, nejúžasnější, dokonalé...

A jako k takovým se k nim chci chovat.

A nikdy na to nezapomenout.

**

1 komentář:

Veve řekl(a)...

Jéééé! To muselo být opravdu silné! :-)